Diskusia k článku: Stovky Palestínčanov sa pri protestoch v Predjordánsku dostali do potýčiek s políciou

Už několikrát jsme si tu říkali, že Palestina, Tibet, Krym, Kosovo a další podobná „žhavá“ témata jsou ve skutečnosti tématy už dávno vyhaslými a vyřešenými, jen se to málokdo bojí přiznat nahlas. Palestinská Palestina se dnes rozkládá na necelých 11 procentech území původně určeného OSN. Několik palestinských ostrůvků utopených v izraelské okupaci. Zkrátka, realita je taková, a tvářit se, že bude jiná, je zbytečné pokrytectví. Nebo snad má někdo po ruce funkční a proveditelný plán, jak donutit židovské kolonisty, aby se z okupovaných arabských území stáhli? Buďme realisté. A totéž platí i pro Trumpovo rozhodnutí ohledně Jeruzaléma coby hlavního města židovského státu. Ve skutečnosti totiž na realitě nic moc nemění – palestinský stát bude mít ke svému vzniku stejně daleko s Trumpem nebo bez Trumpa, a beztak zůstane jen na papíře. Z tohoto pohledu sice chápu naštvání Palestinců, kteří přicházejí o poslední zbytky alespoň teoretických nadějí, ale současně ze zkušenosti vím, že ti realističtější z nich už dávno vědí, že je jejich kauza „pohřbená“. A vědí to ostatně všichni, kdo se nyní na Trumpa tak vrhají, ať už Němci, nebo Francouzi, nebo „bruselští“. Kdosi jim prostě bere „hračku“, na níž se mohli bezbolestně a bez rizika „morálně vyžívat“, tak jsou naštvaní, ale diplomatické styky s USA kvůli tomu samozřejmě nepřeruší. Jsme prostě nyní svědky obří vlny mezinárodního pokrytectví. V této souvislosti je důležité připomenout dvojakost palestinské otázky na Blízkém východě. Drtivá většina tamních režimů si po dekádách postupující izraelské okupace palestinských území zvykla používat tento problém coby vesměs rétorický klacek proti Izraeli, čímž doma svým občanům pravidelně ukazovala, jak se „chápe“ za „své bratry“, aniž by ve skutečnosti ovšem pro Palestince nějak hnula prstem. Koneckonců, pokud by se Palestina vyřešila, museli by si vymýšlet nové záminky, a to už vyžaduje duševní práci a námahu. A co s těmi tisícovkami absolventů diplomatických akademií, kteří promovali z „boje za Palestinu“ a nic jiného už moc neumějí? Na rozdíl od vládnoucích arabských režimů „arabská ulice“ brala osud Palestiny mnohem vážněji, jako by za svůj. A to je situace, v níž může Trumpova „jeruzalémská akce“ napáchat nezměrné škody, především pak samotným Spojeným státům. Obyvatelé států ovládaných ještě proamerickými režimy – mám na mysli například Saúdskou Arábii nebo třebas zkorumpovaný režim v Jordánsku, kde palestinští uprchlíci, od časů al Nakby, a jejich potomci tvoří až polovinu všech obyvatel (požadujících aktuálně uzavření americké ambasády v Ammánu) – mohou nyní své země citelně destabilizovat. Stačí, když vstanou od svých počítačů a sociálních sítí, kdy jim už „lajkování“ bude připadat málo. A vyjdou na výzvu Palestinců z okupovaného západního břehu Jordánu nebo ze zablokované Gazy do ulic, rozpoutat Dny vzteku. Současně přitom v očích Blízkého východu ale nutně posílí všichni, kdo se v poslední době Spojeným státům, Izraeli a jejich místním vazalům vzpírají – tedy namátkou Sýrie, Írán, libanonský http://www.*****/arena/rozhovory/Radi-by-nam-r ekli-jake-zlocince-jsme-si-k-nam-vz ali-Ale-nase-politiky-to-nezajima-h lasi-Tereza-Spencerova-ze-Syrie-kam -se-vraci-uprchlici-515442