Diskusia k článku: Vatikán uznal Medzinárodnú asociáciu exorcistov

Na vlastné oči.

A protože dnešní společnost nevěří již ničemu, co nepředkládají „odborníci“ v dané oblasti, nechme zaznít slova očitého svědka, který se přírodními jevy celý život zabýval a byl tedy na tuto oblast skutečným expertem. Tím očitým svědkem je profesor přírodních věd na univerzitě v Coimbře José Maria Proença de Almeida, který byl očitým svědkem slunečního zázraku ve Fatimě... „Přišel jsem v poledne. Silný déšť, který od rána bez přestání padal, jako by chtěl spolu s prudkým větrem všechno zaplavit. Nebe mělo velmi tmavou barvu vzhledem k hojnému a dlouho trvajícímu dešti. Zůstal jsem stát na cestě blízko prostranství, o kterém mi řekli, že je to místo zjevení. Byl jsem vzdálen něco více než 100 m na výše položené části nad prohlubní a viděl jsem v širokém oblouku mnoho lidí s deštníky. Po něco více než hodině přišly na toto místo děti, kterým svatá Panna oznámila den a hodinu zjevení. Bylo slyšet písně a zpěvy lidí na tomto místě. Po určité době zástupy lidí deštníky zavřely, asi z úcty a respektu, a déšť jim padal na hlavu a byli brzy promočeni. Lidé klečeli v hlubokém blátě a začali na zvolání jednoho z dětí pomalu vstávat... Nádherné bylo, že bylo možno zářící terč pozorovat dlouho bez bolestí očí a nebylo pozorovat blednutí sítnice. Tento jev byl dvakrát náhle přerušen a slunce vysílalo zářící paprsky, které nutily dívat se jinam. To trvalo přibližně deset minut. Tento perlově zbarvený kotouč se začal rychle pohybovat. Nebylo to otáčení souhvězdí v normálním smyslu, nýbrž slunce se točilo kolem sebe obrovskou rychlostí... Náhle jsem uslyšel výkřik hrůzy všech přítomných. Slunce zastavilo svůj rotační pohyb, spustilo se z oblohy a hrozilo, že dopadne na zem a svou vahou všechno rozdrtí. Byly to okamžiky strašné hrůzy. Během tohoto nebeského divadla, které jsem právě podrobně popsal, nabývala atmosféra různých barev, nemohu přesně říci kdy, protože to jsou již dva měsíce a já jsem si tehdy nic nezapisoval. Vzpomínám si, že to nebylo na začátku, a myslím, že se to stalo na konci.Všechny tyto fenomény, které jsem uvedl a popsal, jsem prožíval v naprostém klidu, bez vzrušení a emoce. Nakonec bych chtěl potvrdit, že jsem nikdy před 13. říjnem 1917 ani později podobné sluneční nebo atmosférické jevy neviděl.“... Biskup z Leirie v pastierskom liste z 13. 10. 1930 píše: “Slnečný úkaz z 13. októbra 1917… bol pre všetkých najúžasnejším zážitkom. …desaťtisíce ľudí. Stali sa očitými svedkami tohto posledného zjavenia… Tento úkaz nebol prirodzený. Nezaznamenala ho žiadna hvezdáreň… Pozorovali ho ľudia všetkých zamestnaní, vrstiev, veriaci i neveriaci, reportéri najvýznamnejších novín. Videli ho ľudia zo vzdialenosti mnohých kilometrov. Každé tvrdenie, že šlo o davovú sugesciu, je celkom nesprávne.”... Jeden z očitých svedkov – prof. Dr. Almeida Garett z Coimbry povedal: “Táto udalosť bola pozorovaná do vzdialenosti 30-40 km.”... O slnečnom zázraku boli spísané písomné zápisnice pod prísahou. Očití svedkovia tejto udalosti ešte žijú medzi nami... Zrazu mali všetci pocit, že slnko padá z nebeskej oblohy a nezadržateľne sa rúti k zemi na prítomných ľudí. Nastal mnohotisícový výkrik hrôzy. Keď sa vrátilo na svoje pôvodné miesto, navzájom sa prekrikovali: “Zázrak! Ja verím v Boha! Ave Mária! Môj Bože, milosrdenstvo!” Ľudia sa vrhali do blata, modlili sa na kolenách a ľutovali svoje hriechy. Toto divadlo trvalo asi 10 minút. Videlo ho 50 až 70 tisíc ľudí, veriaci aj neveriaci, jednoduchí roľníci, vedci a novinári. Na ich postavách sledovali veľkolepú hru farieb. Mnohí svedkovia tvrdili, že po skončení zázraku boli ich šaty úplne suché.