OU A VZNIKLÝM INCIDENTEM
Vláda České republiky, pokračující v kampani rozpoutané za účelem zpochybnění kubánského obvinění, nadále tvrdí, že obvinění proti oběma českým občanům, kteří byli přistiženi když podněcovali vnitřní podvratnou činnost v naší zemi, jsou falešná.
V důsledku neznalosti, předsudků nebo zlovolných záměrů přizvukují zástupci dalších zemí lžím a vyslovují a priori mínění, která svým obsahem a podstatou škodí lidu a vládě Kubánské republiky.
Jaká je skutečnost?
12. ledna tohoto roku zadržely inmigrační a cizinecké orgány provincie Ciego de Ávila v Kubánské republice české občany Ivana Pilipa a Jan Bubeníka, kteří porušili svůj status turistů a na pokyn kontrarevoluční organizace Freedom House, sídlící ve Spojených Státech, uskutečnili schůzky konspirativní povahy se členy malých podvratných skupin žijícími v uvedené provincii.
Zapojení organizace Freedom House do nejnovějšího programu Kuba, vytvořeného vládou Spojených států k destabilizaci naší revoluce podporováním vnitřní diverze v souladu s odd. 109 Helms Burtonova zákona schváleného v roce 1996, započalo v roce 1997 projektem „Přechod“, jenž obdržel štědré finanční prostředky od Agentury USA pro mezinárodní rozvoj ve výši 500 000 dolarů, poté v roce 1999 275 000 dolarů, a v roce 2000 byla tato částka zvýšena na dvojnásobek 550 000 dolarů. První program vedl k ustavení protikubánského „Centra pro svobodnou Kubu“, v čele s agentem CIA a bývalým ředitelem projektu Kuba organizace Freedom House Frankem Calzónem, které obdrželo přes milión dolarů od Agentury USA pro mezinárodní pomoc (USAID), sledující stejný cíl.
K hlavním oblastem činnosti v rámci současného programu Freedom House patří vyhledávání a verbování politiků, žurnalistů a aktivistů ze středo a východoevropských komunit se zkušenostmi z tzv. „demokratického přechodu“, tedy formy, s níž počítají pro svržení revolučního režimu, kteří jsou poté posíláni na Kubu s destabilizačními a podvratnými cíli.
USAID veřejně přiznala, že v červnu 2000 Freedom House zorganizovala návštěvu 4 žurnalistů, 4 poslanců parlamentu, 2 ekonomů a akademika z východní Evropy na Kubu. Ti všichni byli financováni a vyškoleni z fondů vlády Spojených států k podvratným účelům, přestě stejně, jako zcela nedávno učinili Ivan Pilip a Jan Bubeník, jak jsme se mohli přesvědčit.
Ivan Pilip byl ve své zemi ministrem financí a v současné době je poslancem českého parlamentu. Jan Bubeník pak je členem tzv. „České prodemokratické nadace“ a byl jedním z vůdců protisocialistického hnutí v Československu.
Oba přicestovali na Kubu 8. ledna 2001, letem CBE-7538 z mexického Cancúnu na Mezinárodní letiště José Martího, po dvoudenním pobytu ve Spojených státech.
Vyšetřováním bylo zjištěno, že Ivan Pilip udržuje styky s funkcionáři organizace Freedom House, mimo jiné s Robertem (Bobem) Ponticherou, programovým ředitelem zmíněné instituce, který mu navrhl, že jemu a doprovázejícímu ho příteli bude uhražena cesta na Kubu, kde mají navázat styk s několika zainteresovanými osobami a předat potřební prostředky pro plnění programu podvratné činnosti vlády Spojených států.
Bylo zjištěno, že Pilip a Bubeník přicestovali do New Yorku v prvních lednových dnech, 6. ledna se při večeři setkali s Robertem Ponticherou, který jim sdělil, že osoby, s nimiž se setkají na Kubě, jsou oponenty kubánské vlády, a že s nimi mají hovořit a získat informace o politické, hospodářské a sociální situaci na Kubě. Pontichera jim předal seznam se jmény a adresami těchto osob a 1 400 dolarů na úhradu výdajů na ubytování, pronájem vozu a stravování, které měli vyúčtovat stvrzenkami.
Zástupce Freedom House vybavil oba české občany přenosným mikropočítačem s řadou přídavných zařízení, disket a kompaktních disků, které měli předat osobám, s nimiž se v naší zemi setkají.
Rovněž jim dal pokyn, aby při návratu z Kuby kontaktovali znovu ve Spojených státech zástupce Freedom House a seznámili ho s výsledkem návštěvy a získanými informacemi. Proto měli na zpáteční cestě letět po trase Havana-Cancún-Miami-Washington, kde měli zůstat několik dnů.
Rovněž je instruoval, že jména osob, které mají na Kubě kontaktovat, mají být zapsána do elektronického diáře se soukromým klíčem, aby se zamezilo nalezení této informace úřady v případě zadržení.
Při vyšetřování pobytu těchto českých občanů na Kubě bylo zjištěno, že po příjezdu do naší země si pronajali automobil pro turistické účely SPZ T-005267, jímž odjeli do provincií Matanzas, Cienfuegos a Sancti Spíritus jako běžní turisté cestující na západ země, 11. ledna pokračovali do provincie Ciego de Ávila, prvního místa kontaktu s osobami žijícími v centrální a východní oblasti země, podle seznamu předaného jim ve Spojených státech.
Ve zmíněné provincii navštívili dva známé kontrarevolucionáře, s nimiž hovořili o otázkách, které jim byly uloženy Robertem Ponticherou, a pokusili se získat informace k předání Freedom Housu. Seznam jmen a adres byl chráněn elektronickými prostředky.
Akce, jimiž byli pověřeni pánové Pilip a Bubeník, nejsou pro naši zemi nové. Jsou dalším příkladem souboru aktivit směřujících k vměšování a destabilizaci, jež vyvíjela a vyvíjí Česká republika proti kubánskému revolučním procesu.
Po 10 let byly systematicky sledovány podvratné aktivity prováděné českým diplomatickým zastoupením na Kubě podle pokynů zpravodajských a jiných amerických institucí prostřednictvím Zájmové sekce Spojených států v Havaně.
Tato konspirace začala v roce 1989. V roce 1987 byla odhalena rozsáhlá špionážní síť, řízená pracovníky akreditovanými na zmíněné Zájmové sekci Spojených států na Kubě. V době restrukturace sil, prostředků a metod, se obrátili na diplomatické zástupce jiných zemí akreditované na Kubě a právě v tom okamžiku se tehdy ještě československé velvyslanectví stalo nástrojem americké Zájmové sekce a jejím hlavním diverzním centrem. Současně s tím pověřila vláda Spojených států poprvé českou vládu úkolem, aby spoluzaštítila 3. března 1990 hanebný návrh odsuzující Kubu v Komisi pro lidská práva v Ženevě, který získal po rozporném hlasování jednomyslnou podporu spojenců z NATO.
Od té doby, zachovává vláda České republiky otevřeně nepřátelský postoj vůči Kubě, která hrdinně čelila genocidní blokádě a po ztrátě tradičních trhů a dodavatelských zdrojů, bez jakékoli zahraniční podpory, prodělávala mimořádně obtížné a dlouhé (tzv). speciální období. Byly to doby, kdy se všeobecně věřilo, že naše vlast v obdobné zkoušce neobstojí. Po všechna ta léta česká vláda prohlubovala do krajnosti své spiknutí se Spojenými státy a svou podporu agresivní politice proti Kubě, což potvrdila svou bezpodmínečnou podporou všech amerických administrativ, jak po sobě následovaly, v tomto nepřátelském směřování. Česká republika dosáhla smutné cti být první z bývalých socialistických zemí, sledující ve své zahraniční politice tak zrádcovskou linii.
Ještě v roce 1990 bylo v období od března do prosince zaznamenáno množství provokačních činů za účasti českých diplomatů na Kubě, mimo jiné sponzorování a materiální pomoc kontrarevolučním skupinám v zemi, technické a finanční zajištění, politická podpora a aktivní získávaní stoupenců v intelektuálních a akademických kruzích.
V tajném spolku s americkými diplomaty napomohli čeští pracovníci ilegálnímu proniknutí kontrarevoluční skupiny na České velvyslanectví, které bylo podpořeno a připraveno zevnitř této mise. Událost vyvolala obdobné ilegální akce na dalších diplomatických misích.
¨ Koncem prosince roku 1990, evidentně po koordinaci se Spojenými státy, vláda tehdy ještě Československa rozhodla přerušit zastupování zájmů Kuby ve Washingtonu, funkci, jíž plnila po 29 let, od 3. ledna 1961 , kdy Spojené státy přerušily s Kubou vztahy jako předehru k následné žoldácké invazi na Pláži Girón tři měsíce nato, 17. dubna téhož roku.
Musíme připomenout svévolný a brutální čin, jímž bylo jedno z prvních opatření přijatých postsocialistickou vládou v Praze, která jednostranně vypověděla dohody podepsané mezi Kubou a bývalou Československou socialistickou republikou, čímž se připojila k americké blokádě Kuby, a současně uzavřela České kulturní středisko v Havaně a přímo v hlavmím městě Československa uspořádala protikubánský seminář za účasti osob, spojených s tzv. českým disentem, jako byli Pavel Bratinka, samotný president Havel a další, kteří vřele přivítali kontarevolucionáře Más Canosu, šéfa mafiánské a teroristické organizace vytvořené Spojenými státy, Carlose Alberta Montanera a další osobnosti stejného ražení.
Pozdějí, během roku 1991 bylo možné sledovat urychlený rozvoj aktivit na podporu vnitřní kontrarevoluce ze strany českých diplomatů. Došlo k novým provokacím organizovaným z velvyslanectví a v roce 1992 začal do země přijíždět tým českých pracovníků, kteří se měli organizovaně a systematicky věnovat podvratné činnosti na Kubě.
Zde vidíme vývoj podvratné činnosti v roce 1989, 1990 a 1991 a informace shromážděné v průběhu let o těchto pracovnících rozpoutání intenzívní aktivity z této diplomatické mise proti Kubě ve službách vlády Spojených států potvrzují. Bohatě bylo navíc prokázáno, že rovněž protikubánská mafie z Miami, zejména Kubánsko-americká národní nadace, jež zorganizovala četné plány na zavraždění šéfa kubánského státu a vlády, a již zmiňovaná Freedom House, využívaly možností, které pro jejich aktivity nabízelo české velvyslanectví na Kubě.
Provádění ilegálních, zřetelně podvratných a kontrarevolučních akcí skupinou českých diplomatických pracovníků působících v naší zemi v posledních letech, bylo plně prokázáno.
Nejznámějším pracovníkem této mise byl Petr Mikyska, který přicestoval do naší země 7. srpna 1992. Na Kubě pobýval čtyři roky a dva měsíce. Po příjezdu do naší země zastával funkci tretího tajemníka pověřeného konzulárními záležitostmi na tehdejším Československém velvyslanectví a jednalo se o jeho první diplomatickou misi.
V lednu 1993 byl po rozdělení bývalého Československa dočasně jmenován Chargé d´Affaires mise České republiky na Kubě.
Po několika měsících pobytu v naší zemí se začal progresívně stýkat s různými kontrarevolučními předáky a stal se jedním z nejaktivnějších diplomatů podporujících tyto živly, jimž systematicky poskytoval politickou a materiální pomoc pro vyvíjení jejich aktivit.
Během svého pobytu na Kubě udržoval rovněž úzké styky s pracovníky americké Zájmové sekce, právě v návaznosti na podporu těchto kontarevolučních elementů. Zvláště těsná byla spolupráce mezi panem Mikyskou a tehdejším druhým tajemníkem americké Zájmové sekce Christopherem Sibillou, který byl rovněž v úzkém spojení s činností těchto skupin, a později s nástupkyní tohoto amerického diplomata, druhou tajemnicí Robin Dianne Meyrovou.
Tato diplomatika byla široce známa svou prací na otevřeném podněcování skupin k podvratné činnosti, ilegálními akcemi vyvíjenými v roce 1996, tedy v roce, kdy jí bylo vzhledem k jejímu chování zamítnuto prodloužení víza v naší zemi.
Práce těchto diplomatů a jejich úzké styky s Mikyskou byly součástí strategie zaměřené na ekonomické subvencování kontrarevolučních aktivit jejich vnitřních spojenců.
Jedním z Mikyskových úkolů na Kubě bylo přijímat téměř denně na diplomatické misi a v rezidenci členy miniaturních kontrarevolučních skupin, jimž poskytoval všemožnou pomoc, účastnit se četných schůzek a dalších aktivit připravovaných těmito osobami, podporovat dokonce i konání jejich vlastních schůzek na samotné diplomatické misi, a tak podněcovat vyvíjení činností proti vnitřnímu pořádku.
16. října 1993 byl Petr Mikyska přítomen na konspirativní schůzce v San Antonio de los Baňos v provincii Havana, kde se zakládala kontrarevoluční skupina.
Česká diplomatická mise se od této etapy stala navíc místem soustřeďujícím pomlouvačná udání proti Kubě, která komunikačními kanály této diplomatické myse plynuly do podvratných stanic na americkém území, nebo živily fascikl protikubánských lží vedený Spojenými státy v Komisi pro lidská práva v Ženevě.
Je prokázáno , že tento český diplomat uskutečnil 20 cest na Miami, aby kontaktoval předáky tamních kontrarevolučních organizací.
Během cesty na Miami 15. dubna 1993 byl zverbován José Franciscem Hernándezem Calvem, předsedou řídící rady Kubánsko-americké národní nadace. Tento člověk, známý terorista, zakládající člen této organizace, byl úzce spjat s plány na zavraždění presidenta Fidela Castra, včetně stejně zaměřené akce čtyř známých teroristů od listopadu roku 2000 až do současnosti zadržovaných v Panamě, jejichž vydání Kuba žádá.
Je třeba připomenout zapletení José Francisca Hernándeze do dalšího plánu na zavraždení presidenta Fidela Castra kontrarevolučním komandem ze Spojených států, které bylo zadrženo, když směřovalo na ostrov Margaritu ve Venezuele, kde se měl v roce 1997 konat VII. Iberoamerický summit. Komandu byla zabavena mimo jiné zbraň typu útočné poloautomatické pušky ráže s teleskopickým hledím a infračervenými paprsky, registrovaná jako vlastnictví výšezmíněného známého teroristy a předáka Kubánsko-americké národní nadace. Přesto nebyl začleněn ani do zahájeného procesu s vražedným komandem, které bylo nakonec v soudním řízení vedeném prodejným a zkorumpovaným soudcem a porotou osvobozeno.
Od tohoto roku tento český diplomat na pokyny zmíněné „Nadace“ plnil při mnoha příležitostech funkce při zásobování a spojení mezi předáky této organizace na Miami a podvratnými živly žijícími v zemi, a stal se prostě žoldákem ve mzdě teroristické mafie sídlící ve Spojených státech.
Mikyska, chráněný svou diplomatickou imunitou, přivezl opakovaně a nelegálně do země písemné propagační materiály připravené v zahraničí těmito kontrarevolučními organizacemi. Dodával vnitřním skupinám další prostředky jako magnetofony, komunikační zařízení a hojnou peněžní hotovost.
Rovněž obdržel a předákům zmíněné Nadace předal pro naši zemi citlivé informace, což představovalo čin svévolné špionáže, naprosto odporující jeho diplomatickým funkcím. Při těchto podvratných činnostech proti Kubě používal ke kontaktům s kontrarevolučními předáky na Miami rovněž komunikačníí kanály své diplomatické mise.
12. února 1994 předal Mikyska v oblasti Mi Cayito – ležící na pláži Santa María del Mar ve Východní Havaně – vnitřním kontrarevolučním živlům napojeným na Kubánsko-americkou národní nadaci tisíce výtisků podvratné propagandy, materiálů k vylepení s emblémem zmíněné organizace a údajného Hnutí za Demokracii a Svobodu, zaslaných přímo a předaných Mikyskovi teroristou Luisem Zúňigou Reyem, rovněž jedním ze šéfů uvedené Nadace, který žije a operuje na americkém území. Šlo zjevně o akt ilegálního předávání materiálů, který není právě typický pro diplomata, nýbrž pro agenta.
V červnu 1994, se Mikyska po návratu z jedné dovolené, zmínil, že náklady za pobyt a lékařskou péči jeho manželky v Miami z důvodu těhotenství, byly uhrazeny Kubánsko-americkou. národní nadací.
Abychom dál neprodlužovali temný příběh pana Mikysky stačí říci, že se v roce 1996 zúčastnil výročního zasedání této organizace jako významný host. Jeho drzost neměla konce, zatímco mu byla tolerována a zároveň byly detailně sledovány y zaznamenávány všechny jeho pohyby.
Čeští diplomaté, kteří nahradili pana Mikysku, zachovávali stejný postoj a vztah k podvratným skupinám na Kubě, ke kubánskoamerické mafii v Miami a k Zájmové sekci Spojených států v Havaně, a sloužili jako prostředníci mezi Kubánsko-americkou národní nadací, Freedom House a podvratnými skupinami v naší zemi. Bylo prokázáno, že všichni dodávali těmto skupinám peníze v hotovosti, počítače, podvratnou propagandu původem ze Spojených států, a instrukce, jak postupovat.
Používali sídlo české diplomatické mise v Havaně jako zástěrku pro své nelegální aktivity a statut diplomata a jeho imunitu, k útokům proti kubánské revoluci.
Mezi nimi vynikli Robert Kopecký, druhý tajemník pro tisk a kulturu, Petr Přibík, Chargé d´Affaires, a.i. a Jan Vytopil, druhý tajemník pro tisk a kulturu. Současný první tajemník českého velvyslanectví, Petr Kaván, udržoval a stále udržuje kontakty se členy kontravevolučních miniskupin v naší zemi.
K těmto aktivitám, vyvíjeným českými diplomaty v Havaně proti Kubě, patří rovněž hanebné vystupování zmíněné vlády na mezinárodní úrovni, kde se stala komplicem a servilním účastníkem nejhrubších jednání proti Kubě.
Porážka antikubánské rezoluce, předložené Spojenými státy v Komisi pro lidská práva OSN v roce 1998, přinutila Spojené státy, aby v rámci své kampaně za likvidaci kubánské revoluce, hledaly někoho, kdo by se servilně propůjčil k tomu, aby veřejně figuroval jako hlavní iniciátor nových výplodů tohoto typu. Zmíněná role byla přiřčena vládě České republiky a ta ji přijala.
A tak, v době zasedání Komise pro lidská práva v roce 1999 to byla Česká republika, kdo předložil nový návrh protikubánské rezoluce přesto, že během zasedání Komise bylo jasné, že to byla vláda Spojených států a především tehdejší ministryně zahraničí a „čestná občanka“ České republiky, Madeleine Albrightová, která činila veškeré kroky, vydírání a tlaky, aby zmíněný text byl schválen.
Minulý rok se historie znovu opakovala, a Česká republika působila jako hlavní nástroj Spojených států a figurovala jako iniciátor a původce antikubánské deklarace, přestože to byl americký velvyslanec, kdo zval ostatní diplomaty, aby na ně vyvíjel tlak, a byli to vedoucí činitelé vlády Spojených států, kteří budili dokonce před svítáním hlavy jiných zemí, aby je vydírali a naléhali na ně.
Už od konce roku 2000 a začátkem 2001 čeští diplomaté objíždějí svět. Dověděli jsme se, a dokonce i váš tisk to publikoval, že pro strach z neúspěchu se snaží získat adepty, aby spolu se svými americkými pány opět zopakovali špinavý manévr v Ženevě.
Bylo to přesně v okamžiku, kdy pan Václav Havel se ujal moci v České republice, kdy se Vaše země stala poslušným nástrojem severoamerického imperialismu v jeho pomstě proti Kubě.
V souvislosti s uvězněním dvou českých občanů, poslaných na Kubu organizací Freedom House, pan Havel udělal chybu, když činil prohlášení proti naší zemi s úmyslem urazit a pomluvit lid , jehož odvahu a hrdinství a lásku k pravdě si ani nedovede představit. Jednoho dne svět pozná pravdivou historii těchto „demokratů a obhájců lidských práv“, jestli ovšem nějaká vzpomínka na ně v dějinách zůstane.
Česká vláda zapomíná, že Kuba je suverénní stát a nedovolí, aby jeho zákony byly beztrestně porušovány, a že má plné právo a soudní pravomoc soudit a potrestat ty, kteří spáchají trestné činy na území naší republiky, jako tomu je v případě pánů Pilipa a Bubeníka.
Byl použit argument, že pan Pilip je poslanec Parlamentu České republiky, ale pan Pilip cestoval na Kubu jako turista, nikoli v této funkci. Z toho důvodu, a dle mezinárodního práva, tak jak to vyjadřuje Vídeňská konvence o diplomatických vztazích a o speciálních misích, zmíněnému občanovi nepřísluší jakákoliv imunita, protože není označen ani jako diplomatický činitel ani jako člen speciální mise, pro což, rovněž dle mezinárodního práva, by musel mít souhlas kubánského státu, a to není jeho případ.
Máme nezvratné důkazy o skutcích zmíněných v této zprávě, o chování uvedených českých diplomatických pracovníků a o uvězněných občanech Ivanu Pilipovi a Janu Bubeníkovi. Jestliže Kuba vznáší konkrétní tvrzení a obvinění, pak proto, že je s to dokázat svá obvinění před veřejným mezinárodním míněním nebo před justičními soudy.
Musí být jasné, že žádná země, která si váží sama sebe, nemůže akceptovat akce, které snižují její suverenitu , které porušují její zákony a které útočí proti její bezpečnosti, integritě a nezávislosti.
Kubánský lid, který více než čtyři desetiletí musí odolávat vládě Spojených států, si pro svůj boj, svou pevnost, své zásady a svou důstojnost, dokázal získat respekt a obdiv mnoha národů světa, a proto nedovolí ani vměšování ani tlaky žádného typu, ať přicházejí odkudkoliv.
Ať si nikdo nedělá iluze, že by Kuba mohla být zastrašena!
Všichni, kteří se snaží diskreditovat nebo přidat se k agresím proti Kubě, by udělali dobře, kdyby se napřed přesvědčili, že jsme rozhodnuti se bránit a bránit se budeme, tak jak jsme to s nepřekonatelnou odvahou po 42 let činili vůči největší a nejagresivnější imperialistické velmoci, jaká kdy v historii lidstava existovala.
Vysoká úroveň naší současné morální a politické odolnosti v nás nemůže vzbudit touhu po pomstě proti jakémukoliv lidu nebo občanovi světa. Nade vše uctíváme pravdu a hájíme svou čest. Nechť se čestně uzná to, co se stalo y nabídne se omluva našemu lidu. To by dokázalo více než všechny lži a pomluvy, více než veškeré tlaky světa, více než NATO a jeho bombardéry a střely, více než moc všech bohatých zemí a jejich bohatství dohromady.
Jestliže je hledáno nějaké slušné řešení vzniklého incidentu, nechť jsou přijaty naše důvody, nechť je apelováno na naši velkorysost, ale ať se neučiní chyba a nediskutuje se o naší pravdě, ani se nezkouší naše pevnost.
Ministerstvo zahraničních věcí Kubánské republiky
23. ledna 2001
