Tady Orel

Jak jsem letěl s ORLEM (VT-116) na tristo na závodech - Jesenickém jarním poháru 2006

Byl jsem požádán kolegy plachtaři z jarního jesenického poháru 2006, abych se podělil o zážitky - letěním po dlouhé době s Orlem. Tak teď činím a věřím, že si to aspoň někdo přečte, trochu ho to pobaví a když tak se podělí o podobné zážitky. Abychom jednou v domovech důchodců přes pokročilou sklerózu měli na co vzpomínat. Protože jsem měl s plachtěním nějakou dobu pauzu a v našem aeroklubu se éra na závody přidělují i podle toho, co kdo nalétal v předchozí sezónu, byl mi přidělen OREL. Když jsem byl o tom vyrozuměn, měl jsem radost, že budu zase moci poletovat na nějakých závodech. Nikdy jsem nebyl v létání na přelety žádný přeborník. Ovšem „motání“ kolem letiště už mě delší dobu nebaví. Vždy rád uvítám možnost se někam podívat po naší republice. A když je nás více, jako třeba na nějakých závodech, je to ještě radostnější. Samozřejmě že nejideálnější je, když závody pořádá domovský aeroklub. Člověk se nemusí nikam na delší dobu „stěhovat“ a složitě si zajišťovat partu hic na zpětné transporty. Závody začali. Ovšem počasí se spiklo. Chcalo a chcalo a chcalo první tři dny. Velká poklona a poděkování Jackovi, který nás utěšoval, že se poletí a že všechny našetřený prachy nenecháme jen v místní restauraci, ale i je prolétáme. A to se i stalo, což jste mohli a určitě sledovali na webu.
A teď k vlastnímu přeletu. Ráno jsem si tedy nachystal ORLA – hlavně nádobu na „upouštění“. Po briefingu naťukal otočňáky do GPS, dal si kafe a čekal, až to „písknou“. Po odstartování a vypnutí jsem byl velice mile překvapen, jaké nádherné stoupáky se ten den objevovaly a jak byly vysoko. Určitě mi dají zapravdu ti, co měli to štěstí a dostali se do povětří. Rekapitulace – výška cca 3000m QNH a síla i přes 5m/s byly dost často standartem. A když byla otevřena páska, vyrazil jsem jako ostatní na trať. Na prvním a druhém rameni se mi většinou dařilo. Nebylo žádným problémem letět delší úsek rovně. Proto někteří nedokázali v danou chvíli pochopit, když mě někde potkali. A potom mě o kus dál uviděli znovu, jak se šinu za nimi. Ostatní to skoro měli v přímém přenosu z radiokorespondence. Jo pánové a samozřejmě i dámy, byla to jízda. Takové počasí byla malá Austrálie. Jen na vrchu byla řádná zima a tudíž jsem upouštěl častěji, než je normální stav. Ještě že jsem si vzal s sebou jégrovo spodní prádlo. Let probíhal po třetí OB celkem v pohodě. Až po otočení Poličky jsem se dostal do menší krize – nízko nad zem a to mě chvíli zdrželo. Po příletu domů a přistání se všichni divili, kolik jsem toho uletěl. Já se přiznám, že já taky. A celkem rychle. Večer jsem samozřejmě přelet s kolegy jak se patří zapil. Proto jsem na další disciplínu startoval až tak pozdě. A to mi potom chybělo, abych se stihnul vrátit domů.
Na závěr musím konstatovat, že jsem ORLA provětral zdatně. A předpokládám, že tak daleko od domova se už asi OREL nedostane. Letělo se mi fajn. Takže Letu zdar a plachtařům zvláště. Ať nám brní vária.
Zdraví Havroš,


Linka na Onlinecontest a zaznam z letu
Linka na trať 5.5.2006
Jarní pohár Jeseníků 2006 (29.4.-8.5.2006)

Autor Petr Havrlant